Warning: ksort() expects parameter 1 to be array, object given in /www/zamilovana.cz/zamilovana.cz/wp-content/plugins/bbpress/includes/core/template-functions.php on line 316 Zamilovaná.cz - místo pro zamilované
Vztah s učitelem – zakázaná láska
Říj06

Vztah s učitelem – zakázaná láska

Všichni známe alespoň zběžně příběh mladé Lolity a jejího pokřiveného vztahu se čtyřiceti letým Humbertem. Ať je kniha fikcí nebo měla někde kořeny v pravdivém příběhu, situace mladší dívka starší muž byla jednu dobu opravdu v módě. Tomuto trendu před pár lety podlehla i moje kamarádka. Vždycky jsem byla zvědavá, jak se něco takového může přihodit. Proto jsem se rozhodla s ní udělat rozhovor a jako další zvědavec v pořadí ji pořádně vyzpovídat. Kam jsi chodila do školy? Byl to osmiletý, všeobecný gympl. Měla jsem to do školy blízko a šlo tam hodně mých známých. No první den, na ten nikdy nezapomenu, bylo to fakt síla (smích). No a co se týče vztahů, aby to bylo k tématu, občas se to tam tak stalo, že vznikl vztah studentka/učitel. Jeden takový pár žije v Anglii a další se dokonce vzali, ale to jsem samozřejmě zjistila až zpětně. Když se o tom tak trochu vědělo, měla jsi něco podobného v plánu nebo to byla jen náhoda? Musím přiznat, že zájem o starší muže jsem měla asi vždycky, ale v té době nebylo moc míst, kde bych je mohla potkat. Pamatuju si, že se mi líbil i jeden táborový vedoucí, ale tak to se asi stalo každému. Takže plán určitě ne, ale asi ani náhoda. Teď nás bude všechny zajímat, jak jste se vlastně dali dohromady. No, to je celkem vtipné. Učil výtvarku a já měla hudebku. Jsem na kreslení levá. Naštěstí nás učil ještě základy společenských věd, takže věděl, kdo jsem i díky tomu, že jsem v hodinách vyrušovala. Seděla jsem v poslední lavici, tak to k tomu úplně svádělo a to i v jiných předmětech. Tak to byl asi nějaký první kontakt. Dlouho to bylo jen tak pro srandu. Pak jsme si vyměnili čísla a už bylo vymalováno. Věděl o vás někdo? Já teda nevím, jak to je ve školním řádě, ale myslím, že se to nemá chodit se studenty. Snažili jsme se to tajit. Nikomu jsem to nevykládala, ale s postupem času nás sem tam někdo potkal. Jednou dokonce moje sousedka z lavice a to mě pak trochu mrzelo, že se to musela dozvědět takhle, protože jsme byly dobré kamarádky, ale jinak to prostě nešlo. Jak dlouho jste spolu byli? Byly to tři roky na střední a pak jeden a půl když jsem odešla na vysokou. Přijali mě na vysokou v Praze, kde jsem moc chtěla studovat a taky jsem šla. On ale zůstal v Ostravě. Měl tady práci a celkové zázemí a to bylo celkem náročné. Zezačátku se to dalo zvládat, jezdila jsem pravidelně domů, ale bylo to náročné. Asi to byl hlavní důvod, proč jsme se rozešli...

Celý článek
Žít a nechat žít
Říj06

Žít a nechat žít

Mé kroky vedou sídlištěm, kde bydlím, u nohy mi jde pokojně čtyřnohá fenka zlatého retrievera, Betsi. Ani moc netahá. Zrovna se zastaví, aby očmuchala trávu, když nás míjí tatínek s malým kloučkem, před sebou kopající fotbalový míč. Má fenka je u vytržení, marně jí vysvětluji, že míč není pro ni. Tatínek s kloučkem se jen usmějí a pokračují směle dál. Naše vycházka probíhá bez konfliktů, a když dorazím domů, vzpomenu si na tatínka s kloučkem. Snažila jsem si rozvzpomenout, kdy byl se mnou otec sám venku, když jsem byla malá, ale nic mě nenapadlo. Buď tak daleko má paměť nesahá nebo se mnou skutečně sám ven nechodil. Ani bych se tomu nedivila. Moc vstřícné vztahy mezi sebou nechováme a kam má paměť sahá, bylo s ním těžké žít. Z jeho strany se jednalo o psychický teror. Rodiče byli mladí, ještě jim 20 let nebylo a už stáli před oltářem, protože mamka byla v pokročilém stádiu těhotenství. Bylo krátce po výbuchu Černobylu. Otec, student VŠ, byl pro potrat, ale mamka si mě obhájila a tak jsem pár měsíců po svatbě přišla na svět jako ne zcela chtěné dítě. Jak jsem odrůstala, začala jsem otci znesnadňovat studium, když jsem mu capkala po výkresech. Neunesl to a studia zanechal. Narodila se sestra, a jak plynul čas, já začala pociťovat, že mě otec odsouvá na druhou kolej. Že mi nevěnuje tolik lásky jako sestře. Známky psychického teroru jsem si začala uvědomovat už před nástupem na základní školu. Na návštěvách se ošklivě díval, když jsme chtěly přijmout sladkosti od babiček, když jsme chtěly cokoli na pití… Nemusel říkat NE. Stačilo se mu podívat do obličeje a sledovat výraz jeho tváře. On vlastně nikdy po nás neřval, nebil nás. Jen ta mimika. A všichni jsme to tiše snášeli. Báli jsme se říci cokoli, aby jej to nevytočilo, vyjádřit vlastní názor u nás neexistovalo. S nástupem na školu se vše jen zhoršilo. Náš denní harmonogram byl do školy, ze školy domů a učit se. Žádné kamarády k nám domů, ti by nás pouze rozptylovali. Jediný kontakt s vrstevníky jsme tak měly ve škole. Žádné scházení s kamarády venku. Dbal na dobré známky, protože s těmi se nám otevřou dveře na další školy. Jakákoli horší známka než 1 se neobešla bez grimas. Naštěstí jsme našly spojenkyni v mamce, která věděla o všech našich známkách, ale otci se hlásily jen jedničky a občas špatná známka, když hrozila na vysvědčení dvojka, aby to nebylo tak okaté. Naštěstí jsme s učením velké problémy neměly a vždy jsme patřily mezi nejlepší ve třídě. Pro většinu spolužáků jsme byly za šprty. V deváté třídě zavedli přijímací zkoušky na většinu středních škol, díky...

Celý článek
IN-LINE láska
Říj03

IN-LINE láska

Bára byla obyčejná šestnáctiletá dívka. Milá a přátelská, nepatřila ale mezi ty nejatraktivnější. Měla krátké blond mikádo, hluboké modré oči a pár pih kolem nosu. Mohla se pochlubit slušně vypracovanou postavou, protože mezi její velké záliby patřil sport, konkrétně in-line bruslení. Chodila do druhého ročníku gymnázia a spolužáci ji považovali za skvělou kamarádku. Uměla totiž každému se vším poradit. Pomohla s domácím úkolem, vysvětlila matiku, napsala referát. Tohle sice bylo fajn, ale ji nejvíc trápilo a snižovalo sebevědomí to, že ještě s žádným klukem nechodila. Už ji nebavilo být pro ně pouze kamarádkou. Stále si říkala, že někdy přece snad už musí potkat kluka, pro kterého bude krásná taková, jaká je. Každý den, když jí skončila škola, měla ve zvyku si na hodinku zabruslit do blízkého parku. A tak tomu bylo i dnes. Za chvíli už se projížděla mezi stromy, poslouchala cvrlikání ptáků a bylo jí fajn. Asi po hodině bruslení si řekla, že si dá poslední kolečko a vrátí se domů. Co nejrychleji se rozjela, když v tom málem srazila protijedoucího bruslaře. Ještě se stačila vyhnout a omluvně na něj kývnout, ale jinak mu žádnou pozornost nevěnovala. V následujících dnech při svých pravidelných trénincích si najednou uvědomila, že toho kluka vlastně pořád potkává. „Asi náhoda, nejspíš jezdí po stejné trase“, řekla si a pustila to z hlavy. Jednou v sobotu dopoledne se rozhodla opět vyrazit do parku, aby si procvičila rychlost. Předpokládala, že tam v tuhle dobu takřka nikdo nebude. Projela si dvě kolečka na zahřátí a pak začala zvyšovat rychlost. Jela tak rychle, že se stromy kolem ní jen míhaly. Vjížděla do ostré zatáčky, když koutkem oka zahlédla nějakého člověka. V tom se ozvala rána, hlasité „aúúú“ a Bára seděla na zadku. Neseděla tam ovšem sama. Při své rychlosti srazila k zemi i protijedoucího kluka. Ten se držel za nohu, ze které mu crčela krev. „Já jsem Tomáš“, řekl “strašně jsem se s tebou chtěl seznámit, protože se mi líbíš, ale takhle to opravdu být nemuselo“. Pak se začal smát: „Taky jsi docela potlučená, měli bychom si to jít ošetřit“. Bára si uvědomila, že je to ten samý kluk, kterého v parku tak často poslední dny potkávala, a že se jí strašně líbí. A tak se zrodila velká láska, která začala modřinami a potlučenými...

Celý článek